Když si řekneme „chci zhubnout“, většinou hledáme řešení v úpravě jídelníčku, navýšení pohybu nebo v moderní léčbě. Málokdo ale mluví o tom, co se skrývá pod povrchem: emoce, stres, naučené vzorce, rodinné příběhy a vztah k jídlu. Obezita není jen o kilogramech navíc, je to příběh našeho života.

Ačkoli již dnešní medicína dokáže zmírnit neustálé myšlenky na jídlo a podpořit kontrolu hladu, psychika je stále zásadní součástí změny. U mnoha lidí vstupují do hry po vysazení léčby opět emoční spouštěče, stres nebo nízké sebepřijetí. Právě propojení péče o tělo s péčí o duši může vést ke změně, která bude dlouhodobá a udržitelná.

Stigma obezity jako „nálepky“ na naši duši

Možná ten pocit znáte. Myšlenka „jsem tlustá / tlustý“ se nám honí hlavou a bere nám každodenní radost z maličkostí. Kde ale vznikla? Možná ji někdo prohodil jako nevhodný komentář, jelikož v naší společnosti bohužel stále převládá velmi silný kult štíhlosti.

To vede k tomu, že lidé s nadváhou a obezitou jsou vystaveni stereotypním, posuzujícím a stigmatizujícím názorům, které mohou vést až k internalizaci stigmatu. Začneme věřit, že jsme horší než ostatní, že naše hodnota se odvíjí od čísla na váze. Trpíme uvnitř a nemáme se rádi, stydíme se za své tělo a tento stud nás paradoxně ochromuje a bere nám sílu ke změně. Strach z hodnocení může vést ke sociálnímu stahování a vyhýbání se aktivitám, které mohou přinášet potěšení a radost.

Pamatujte: Obezita není selhání charakteru, ale komplexní zdravotní stav ovlivněný biologií, psychikou, prostředím i historií našeho života

Co je to vlastně sebehodnota?

Pojďme si to definovat jinak. Naše hodnota nezačíná a nekončí na váze.

Sebehodnota je mozaika. Je to skládanka našich zkušeností, prožitků, odvahy i laskavosti. Jsou to myšlenky a pocity o nás samých, o našich kvalitách a schopnostech. Pokud jsou tyto myšlenky a pocity pozitivní, vyplývají z nich i pozitivní emoce a kladné sebehodnocení.

Negativní myšlenky pak vedou ke sníženému vnímání vlastní hodnoty, což je příčinou negativních emocí a s nimi souvisejících různých zdravotních problémů včetně přímé souvislosti s tělesnou hmotností, menší schopností plánovat, s vyšším příjmem potravy a sníženou fyzickou aktivitou.

Každý krok, který dnes uděláme pro své zdraví, i kdyby byl jen malinký a nejistý,  je proto projevem síly a odhodlání.

Když jídlo slouží jako lék na bolest

Mnoho z těch, kteří se snaží zhubnout, netrpí jen „láskou k jídlu“.

Jídlo často funguje jako naučený způsob regulace emocí, který dříve (třeba v dětství) fungoval, ale dnes nám škodí.

Nejčastější psychické mechanismy:

• Záchvatovité přejídání (binge eating): konzumace velkého objemu jídla bez pocitu hladu v krátkém časovém intervalu (2 hodiny), často o samotě, doprovázená pocitem ztráty kontroly a následným znechucením.
• Emoční přejídání: způsob, jakým se snažíme přemoci stres z negativních emocí, jako jsou strach, hněv, úzkost, smutek nebo osamělost. Stres přirozeně vyvolává tělesnou potřebu doplnění potravy s vysokým obsahem energie. Jídlo krátkodobě zvýší serotonin a  zlepší náladu, ale tento efekt je dočasný a brzy ho vystřídají výčitky a pocit viny za selhání, a tak se dostáváme do začarovaného kruhu emočních trablů, kdy narůstá obojí – náš pocit viny a bolesti i naše hmotnost.
• Syndrom nočního přejídání: narušení biorytmů, kdy se maximum příjmu potravy posouvá do pozdních večerních až nočních hodin.

Pozor na výměnu závislostí! Pokud člověk začne jíst méně, ale neřeší příčinu stresu nebo bolesti, může se objevit tzv. addiction transfer, tedy zároveň začne například. pít více alkohol, kouřit, hrát hazardní hry, užívat různé návykové látky.

Léčba jako „okno příležitosti“

Proč pouze léky nestačí?

V dnešní době existuje moderní farmakologická léčba obezity, která dokáže výrazně pomoci s redukcí váhy.

Je ale důležité chápat ji správně jako nástroj, který vám „koupí čas“.

Během léčby se často utiší neodbytné myšlenky na jídlo (tzv. food noise). To je ten klíčový moment, vaše „okno příležitosti“, které je třeba využít pro přepsání starých a zajetých návyků.

• Pokud léčbu vysadíte a nezměníte své myšlenkové vzorce a reakce na stres, je velké riziko, že dojde k opětovnému nárůstu váhy (jo-jo efekt), protože váš mozek naskočí do původních a energeticky úspornějších zajetých kolejí.
• Využijte čas léčby k terapii: učte se jíst vědomě, řešit emoce jinak než jídlem a začněte se hýbat pro radost. Právě tyto nové návyky budou vaší záchrannou sítí v momentě, kdy léky vysadíte.

Jak zvládat stres bez jídla?

Jednoduché uzemňující techniky

Konzumace jídla je naučený způsob regulace emocí, je to automatismus, který dříve fungoval dobře, neboť byl jediný dostupný. Jídlo zklidní, uzemní a na chvíli utiší nervový systém. Avšak každý vyrovnávací mechanismus ztrácí na své účinnosti tehdy, kdy je užíván nadměrně. Abychom ho zastavili, musíme tělu nabídnout jiné zklidnění. Zkuste tyto kroky:

1. Zastavte automatismus: zeptejte se: „Jsem hladová/ý, nebo rozrušená/ý?“ Už pojmenování emoce snižuje její sílu
2. Uzemněte se (Grounding): když je stres vysoký, tělo se chce rychle regulovat. Místo jídla zkuste tělo uklidnit těmito technikami:
   • Dech: 5 pomalých výdechů (výdech musí být delší než nádech).
   • Voda: opláchněte si ruce nebo obličej studenou vodou.
   • Země:  dotkněte se 5 věcí, které máte kolem sebe nebo se opřete zády pevně o stěnu a vnímejte její oporu.
3. Hledejte emoci pod chutí: zeptejte se:
   • „Kdyby jídlo nemohlo pomoci, co bych teď skutečně potřeboval/a?“ Možná odpověď: Kontakt? Odpočinek? Přestávku? Vyplakat se? Péči? Úlevu od tlaku?
   • „Co mi může dát podobný pocit uklidnění?“ Možná odpověď: Procházka? Sprcha? Hudba? Telefonát? Psaní? Oblíbený rituál – svíčka, deka, čaj?
4. Práce s vnitřním kritikem: vnitřní kritici jsou často dětské hlasy nebo ozvěny autorit, které jsme kdysi slýchali („Měl by ses víc ovládat“, „Nesmíš!“, „Jsi normální?“). Zkuste jim odpovědět laskavým, dospělým hlasem: „Dělám, co umím. Učím se něco nového a to vyžaduje čas.“‍
5. Pochopte svou „skrytou logiku“,  proč vás jídlo uklidňuje? Často jde o hluboké vzorce, jako je rané tišení (první uklidnění v dětství), nedostatek pocitu bezpečí, chronický tlak na výkon, emocionální osamělost, nebo potlačovaný vztek či smutek.

Proč si psát deník?

Existují nástroje, které nám mohou pomoci zachytit myšlenky, emoce a vzorce chování, kterých si v každodenním shonu často nevšimneme. Jedním z nich je deník.

Když si své prožitky zapíšeme, můžeme se k nim vracet, lépe jim porozumět a postupně s nimi pracovat. Už samotné „dání věcí na papír“ nám pomáhá získat odstup a nadhled.

Je to, jako bychom v temné místnosti rozsvítili baterku a najednou si nasvítili to, co předtím bylo skryté.

Kde hledat pomoc: aplikace a odborníci

Technologie mohou být dobrým sluhou, ale nic nenahradí lidský kontakt. Zde je seznam ověřených nástrojů a služeb, které vám pomohou na cestě k uzdravení:Nepanikař: česká aplikace pro první psychickou pomoc zdarma.     Obsahuje seznam kontaktů pro psychologickou pomoc a modul pro poruchy příjmu potravy

Aplikace do kapsy

• Nepanikař: česká aplikace pro první psychickou pomoc zdarma.     Obsahuje seznam kontaktů pro psychologickou pomoc a modul pro poruchy příjmu potravy
• Daylio deník: soukromý diář: umožňuje jednoduše zachycovat nálady a zážitky pomocí emoji a zachovat například souvislosti mezi náladou a jídlem. Aplikace je na 7 dnů zdarma a pak placená verze.
• Headspace: Meditace a všímavost:  ačkoli je v angličtině, doporučujeme ji pro její specializované kurzy  zaměřené přímo na vědomé  jezení (mindful eating) a budování zdravého vztahu k tělu. Aplikace je na 7 dnů zdarma, pak placená verze

Odborné terapie a poradenství (weby)

Pokud cítíte, že na to sami nestačíte, obraťte se na odborníky.

• Centrum Anabell, z. ú.: pomoc a podpora osobám s poruchami příjmu potravy a jejich blízkým.‍
• 3pe: místo pro všechny, kdo se znají s poruchami příjmupotravy.‍
• STOB (Stop Obezitě): odborná pomoc při hubnutí formou kognitivně-behaviorální terapie.‍

Online i offline terapie:

• ‍Terapie.cz‍‍
• Hedepy‍
• Terap.io