Biologická podstata obezity:

Studie ukazují, že genetika ovlivňuje náchylnost k obezitě (tzv. heritabilitu) ze 40–70 %. Nedědíme přímo „kila“, ale nastavení metabolismu, chuti k jídlu a tendenci ukládat tuk.

V těle probíhá neustálá komunikace mezi trávicím traktem a mozkem. U obezity tato komunikace často nefunguje správně, tzn. že mozek nepozná kdy je tělo nasycené. Klíčovou roli hrají tyto tři hormony:
‍ghrelin (hormon hladu),
‍leptin (hormon nasycení),
GLP-1 (zpomaluje vyprazdňování žaludku a reguluje chuť k jídlu).

U žen hraje v době menopauzy kritickou roli pokles estrogenu. Ten způsobuje, že dochází k nárůstu tukové hmoty a zároveň ubývá svalová hmota, což přirozeně zpomaluje spalování. Žena tak může jíst stále stejně, a přesto přibírá.

Kvalitní spánek má přímý vliv na hormony, které řídí náš hlad a sytost. Když spíme krátce, stoupá hladina ghrelinu a klesá hladina leptinu. Kvůli tomu máme větší chuť k jídlu, silné chutě na sladké a je těžší odolat přejídání. Už dvě noci krátkého spánku (pod 6 hodin) stačí k tomu, aby se hormony výrazně rozkolísaly.

Chronický stres má přímý vliv na tělesnou hmotnost. Když jsme dlouhodobě ve stresu, tělo produkuje více hormonu kortizolu. Ten zvyšuje chuť k jídlu, podporuje ukládání energie do tukových zásob.

Žijeme v tzv. obezitogenním prostředí kdy čelíme snadno dostupným kaloriím na každém kroku, poklesu přirozené fyzické aktivity a sedavému způsobu života.

Za nárůstem váhy mohou stát i léky, které užíváte na jiné potíže. Odborně se tomu říká jatrogenní obezita. Nikdy léky nevysazujte sami a vždy mějte připravený seznam léků, které užíváte, pro konzultaci se svým lékařem.