Sebepřijetí a cesta ke změně

Stigma obezity jako „nálepka“ na naši duši

Možná ten pocit znáte. Myšlenka „jsem tlustá/ý“ se nám honí hlavou a bere nám každodenní radost z maličkostí. Kde se ale vzala? Možná ji někdo prohodil jako nevhodný komentář ve škole, v práci, u lékaře nebo dokonce při rodinném obědě. Jelikož v naší společnosti bohužel stále převládá velmi silný kult štíhlosti, tak jsou lidé s nadváhou a obezitou vystaveni stereotypním, posuzujícím a stigmatizujícím názorům, které mohou vést až k internalizaci stigmatu. Začneme věřit, že jsme horší než ostatní, že naše hodnota se odvíjí od čísla na váze. Trpíme uvnitř a nemáme se rádi, stydíme se za své tělo a tento stud nás paradoxně ochromuje a bere nám sílu ke změně. Strach z hodnocení může vést až ke sociálnímu stahování a vyhýbání se aktivitám, které mohou přinášet potěšení a radost.

Co jeto vlastně sebehodnota?

Pojďme si to definovat jinak. Naše hodnota nezačíná a nekončí na váze. Sebehodnota je skládanka našich zkušeností, prožitků, odvahy i laskavosti. Jsou to myšlenky a pocity o nás samých, o našich kvalitách a schopnostech. Pokud jsou tyto myšlenky a pocity pozitivní, vyplývají z nich i pozitivní emoce a kladné sebehodnocení. Negativní myšlenky pak vedou ke sníženému vnímání vlastní hodnoty, což je příčinou negativních emocí a s nimi souvisejících různých zdravotních problémů včetně přímé souvislosti s tělesnou hmotností, menší schopností plánovat, s vyšším příjmem potravy a sníženou fyzickou aktivitou. Každý krok, který dnes uděláme pro své zdraví, i kdyby byl jen malinký a nejistý, je proto projevem síly a odhodlání.

Když jídlo slouží jako lék na bolest

Mnoho z těch, kteří se snaží zhubnout, netrpí jen „láskou k jídlu“. Jídlo často funguje jako naučený způsob regulace emocí, který dříve (třeba v dětství) fungoval, ale dnes škodí. Mezi nejčastější psychické mechanismy patří:

Binge eating

Záchvatovité přejídání, kdy dochází ke konzumaci velkého objemu jídla bez pocitu hladu v krátkém časovém intervalu (2 hodin). Často o samotě, doprovázené pocitem ztráty kontroly a následným znechucením.

Syndrom nočního přejídání

Narušení biorytmů, kdy se maximum příjmu potravy posouvá do pozdních večerních až nočních hodin.

Emoční přejídání

Způsob, jakým se snažíme přemoci stres z negativních emocí, jako jsou strach, hněv, úzkost, smutek nebo osamělost. Stres přirozeně vyvolává tělesnou potřebu doplnění potravy s vysokým obsahem energie. Jídlo krátkodobě zvýší serotonin a zlepší náladu, ale tento efekt je dočasný a brzy ho vystřídají výčitky a pocit viny za selhání.  Tak se dostáváme do začarovaného kruhu emočních trablů, kdy narůstá obojí -  jak náš pocit viny a bolesti, tak i naše hmotnost.

Pozor na výměnu závislostí! Pokud člověk začne jíst méně, ale neřeší příčinu stresu nebo bolesti, může se objevit tzv. addiction transfer, tedy zároveň začne například pít více alkohol, kouřit, hrát hazardní hry, užívat různé návykové látky.

Léčba jako „okno příležitosti“: Proč pouze léky nestačí?

V dnešní době existuje moderní farmakologická léčba obezity, která dokáže výrazně pomoci s redukcí váhy. Je ale důležité chápat ji správně jako nástroj, který vám „koupí čas“. Během léčby se často utiší neodbytné myšlenky na jídlo (tzv. food noise). To je ten klíčový moment, vaše „okno příležitosti“, které je třeba využít pro přepsání starých a zajetých návyků. 
Využijte čas léčby a  učte se jíst vědomě, řešit emoce jinak než jídlem a začněte se hýbat pro radost. Právě tyto nové návyky budou vaší záchrannou sítí v momentě, kdy léky vysadíte.