
Obezita už není hrozbou budoucnosti – je realitou, která se dotýká nás všech. Zhoršuje kvalitu života, mobilitu i psychickou pohodu. Často vede i k sociální izolaci. Nebolí, ale její následky ano. Proč je velmi snadné přibrat a velmi těžké udržet si váhový úbytek? A proč nejsou léky na hubnutí jen zázračné injekce, ale seriózní léčba chronického onemocnění? Nejen o tom jsme si povídali s lékařkou s dlouholetou praxí v oblasti interny, diabetologie a klinické výživy Jarmilou Křížovou.
Nevím, jestli je to ta největší hrozba, každopádně hovoří se o pandemii obezity, její výskyt roste napříč všemi věkovými skupinami a objevuje se i v rozvojových zemích. A nejde jen o to, že přibývá lidí s vyšší hmotností — obezita výrazně zvyšuje riziko mnoha dalších nemocí, které pak zatěžují zdravotní systém. Jde o cukrovku 2. typu, vysoký krevní tlak, vysoké hladiny cholesterolu, poškození cév aterosklerózou, zvyšuje se riziko infarktu, cévní mozkové příhody, ale i řady nádorových onemocnění, poškození kloubů atd. Jedna diagnóza tedy s sebou nese celou řadu dalších komplikací. Proto ji vnímáme jako jednu z největších výzev a ano, i hrozeb moderní medicíny.
Ano, obezita je chronické onemocnění, které má biologické, hormonální, genetické i psychologické příčiny. Nejde o selhání vůle ani o „slabý charakter“. Stejně jako u jiných chronických nemocí je potřeba dlouhodobá léčba, sledování a podpora. Když obezitu léčíme jako nemoc, výsledky jsou mnohem lepší než při pouhém doporučení „méně jez a více se hýbej“.
Žijeme v prostředí, které obezitu podporuje. Máme téměř neomezený přístup k vysoce kalorickým potravinám, jíme ve spěchu, ve fast foodech, pijeme slazené nápoje, nemáme čas si připravit zeleninu, málo spíme, jsme ve stresu a většinu dne sedíme, do práce jezdíme autem. Naše biologie je přitom vývojově nastavená na šetření energie. Ti naši praprapředci, kteří si uměli zásoby uložit „na horší časy“, ti přežili hladomory a období nedostatku jídla a jejich geny máme nyní my. Tělo si má tendence ukládat zásoby, protože evolučně nepočítá s tím, že jídla bude nadbytek. Když se k tomu přidají genetické predispozice, je velmi snadné přibrat a velmi těžké váhový úbytek udržet.
Velmi často ano — obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů pro vznik diabetu 2. typu. Ale není to absolutní pravidlo. Existují i štíhlí diabetici 2. typu, u kterých hrají roli jiné faktory, například genetika nebo věk.
Tyto léky jsou určeny pro lidi s obezitou nebo s nadváhou, která už způsobuje zdravotní komplikace. Nejsou to „zázračné injekce na rychlé hubnutí“, ale seriózní léčba chronického onemocnění. Lékař vždy posuzuje celkový zdravotní stav, rizika a přínosy.
Je ale vždy potřeba mít na mysli, a tím myslím lékaře i pacienty, že tato léčba je doplňkem cílené změny životního stylu. Není to náhražka. Pacientům, kteří nechtějí se svým životním stylem nic udělat, tato léčba nepomůže, nebo jen přechodně.
Je pravděpodobné, že ano. Když lidé u preventivní prohlídky zjistí, že mají nadváhu nebo už obezitu a zvýšené riziko řady onemocnění, budou se více zajímat o možnosti léčby. Celosvětová poptávka po těchto lécích je obrovská. Problémem je, že o tyto léky žádají i mladí lidé s mírně zvýšenou tělesnou hmotností, u kterých by se mělo žádoucího efektu dosáhnout po úpravě jídelníčku a pohybové aktivity. To je na zvážení každého lékaře, zda tyto léky bude těmto jedincům předepisovat.
Pouze na lékařský předpis. Léčbu může indikovat např. obezitolog, diabetolog, internista nebo praktický lékař či gynekolog, pokud má pacienta dobře vyšetřeného. Je důležité, aby léčba probíhala pod dohledem odborníka a s vědomím, že to je doplněk komplexní změny.
Protože riskují své zdraví. Na internetu se často prodávají padělky, neznámé látky nebo přípravky bez správného dávkování. U injekčních léků je navíc nutné správné zacházení, skladování a lékařský dohled. Internetové nákupy mohou být nebezpečné.
V současnosti jsou na trhu léky na bázi analogů GLP-1, které ovlivňují centra hladu a sytosti v mozku, zpomalují vyprazdňování žaludku a zlepšují metabolické procesy. Pacienti při jejich užívání často říkají, že poprvé v životě nemají „hlavu plnou jídla“.
Ale jsou léky fungující jiným mechanismem, převážně působí v mozku, kde ovlivňují mozková centra hladu a odměny. Velmi účinně potlačují „bažení“ (craving) – nutkavost jíst, zvyšují energetický výdej. Díky tomu člověk jí méně, má menší chutě a lépe kontroluje příjem potravy, ale i třeba alkoholu.
Podstatně méně je využíván lék, který blokuje enzymy štěpící tuky přijaté v jídle, asi 30 % tuků z potravy se nevstřebá, tyto tuky pak odcházejí stolicí.
Konkrétní produkt by měl být volen podle problému daného jedince, tedy individuálně.
Většina pacientů při jejich užívání hubne, ale reakce je individuální. Někteří lidé zhubnou výrazně, jiní méně. Závisí to především na tom, jak dalece obézní jedinec také změnil životní styl. A také na tom, zda byl zvolen správný lék cílený na problém daného pacienta. Léky nejsou všemocné, ale jsou velmi účinným nástrojem, pokud se používají správně.
U analogů GLP-1 jde nejčastěji o nevolnost, pocit plnosti, nadýmání, někdy zvracení nebo průjem, i zácpa. Tyto potíže obvykle ustupují během několika týdnů, když si tělo na léčbu zvykne. Nejzávažnější komplikací je zánět slinivky břišní.
U léků působících v mozku je to především neklid, nespavost, bušení srdce, sucho v ústech, závratě, méně často podrážděnost, úzkost, pocit „vnitřního neklidu“.
U tablet, které blokují vstřebávání tuků ve střevě, je nepříjemnou komplikací mastná, olejovitá stolice, nadýmání, nutkání na stolici po tučnějším jídle, případně křeče v břiše.
Tyto potíže jsou tím výraznější, čím více tuku člověk sní. Lék tak vlastně „učí“ jíst méně tučná jídla.
Ano. Léky pomáhají regulovat chuť k jídlu, ale nenahradí zdravé stravování a pohyb. Nejlepších výsledků dosahují pacienti, kteří kombinují léčbu s úpravou životního stylu.
U většiny lidí ano. Obezita je chronické onemocnění a po vysazení léků se často vrací původní váha. Stejně jako u vysokého tlaku nebo diabetu je někdy potřeba dlouhodobá léčba. I z tohoto důvodu je třeba vždy apelovat na celkovou a dlouhodobou změnu životního stylu, která pak pomůže váhový úbytek udržet.
Cena se liší podle typu léku a dávky. U diabetiků se špatně kompenzovanou cukrovkou jsou částečně hrazeny z pojištění. Pokud ale nejsou hrazeny pojišťovnou, může jít o několik tisíc korun měsíčně. Lékař vždy s pacientem probírá i finanční stránku léčby. I mezi lékárnami jsou velké rozdíly.
Některé léky se aplikují jednou týdně podkožní injekcí pomocí předplněného pera, na které je nasazena jehla, vypadá podobně jako inzulin. Starší injekční přípravky se podávají denně. Některé preparáty jsou i ve formě tablet, které se užívají jednou až třikrát denně.
Je to nepochopení. Léčba obezity není zkratka ani pohodlné řešení. Je to léčba skutečné nemoci, která má vážné zdravotní následky. Nikdo neodsuzuje pacienta, který bere léky na tlak nebo na cukrovku nebo na bolest — a stejně tak bychom neměli odsuzovat lidi, kteří léčí obezitu moderními léky. Je to projev péče o vlastní zdraví, ne lenost.
Rozhovor vedla Nikola Jahnová
internistka, diabetoložka se zaměřením na klinickou výživu a metabolickou péči
Lékařka s dlouholetou praxí v oblasti interny, diabetologie, klinické výživy a intenzivní metabolické péče. Působí jako vedoucí lékařka Jednotky intenzivní metabolické péče na 3. interní klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Odborně se zaměřuje na výživu a podvýživu, nutriční podporu, poruchy metabolismu a péči o pacienty s komplexními metabolickými problémy. V Platformě pro metabolické zdraví pomáhá ukotvit témata výživy, metabolismu a mezioborové péče v klinické praxi.